Domácí výroba plošných spojů fotocestou.

Domácí výroba plošných spojů fotocestou, naše zkušenosti a ověřené postupy, od surového materiálu k hotové osazené desce. Výroba plošných spojů je technologický proces náročný na přesnost, čistotu, vybavení a zkušenosti. Tento dokument se snaží poskytnout všechny potřebné údaje k provedení známých a fungujících postupů vedoucích k vyrobení kvalitního plošného spoje podomácku.

Čištění:
Protože měděná vrstva kuprextitové desky mají antikorózní film na který nejde pájet a nebývá dokonale čistá, často je mastná nebo zoxidovaná, musíme jí pořádně vyčistit. ( já to dělám nejlépe tvrdou gumou "ta co je na papír" ), nebo je vydrhnout desku pískem na nádobí. Je ovšem těžké určit ten správný, protože moderní drogistické obchody prodávají nepřeberné množství všelijakých náhražek a je potřeba vybrat něco co obsahuje skutečně (jemný) písek a pokud možno bez přídavku "aktivního chlóru". Nejlépe se osvědčila pasta na nádobí Toro. Že je deska dostatečně čistá poznáme tak, že voda se na ní drží rovnoměrně po celé ploše a nemá tendenci tvořit jednotlivé kapičky. Vyplatí se raději čistit více než méně, protože zejména staré desky mohou být pokryty vrstvou, která je totálně nepájitelná. Po vydrhnutí desku dostatečně opláchneme čistou vodou a usušíme. Na desce nesmí zbýt žádné zbytky čistícího prostředku. Postup sušení pomocí hadru je sporný, protože se při otírání desky hadříkem stává, že některá vlákna zůstanou na ostrých hranách desky. Na druhou stranu se tím eliminují mapy, vznikající při vysrážení solí z odpařené vody, jak je tomu při sušení proudem vzduchu. Nejlépe odmastil očištěnou desku lihem.

Nanášení fotocitlivé vrstvy:
Nanesení fotocitlivé vrstvy je proces neobyčejně náročný na čistotu a vadí zde jakékoliv zrníčko prachu. Ještě víc než zrníčka prachu vadí vlákna, protože dokážou přerušit spoj nebo vyrobit zkrat. Alternativně je možné použít desku s již nanesenou citlivou vrstvou. Ale je dost drahá a pokud se nám proces nepovede napoprvé, nemáme ho možnost opakovat. Prach se vyskytuje ve dvou variantách. Obyčejný prach příliš nevadí protože se stane součástí emulze a pokud není motiv extrémně jemný tak nic nezkazí. Naproti tomu odpudivý prach(zbytky vláken) od sebe fotoemulzi odpuzuje a vytváří tak ostrůvky bez emulze a to už zasahuje značnou plochu. Nanášení provádíme v čisté místnosti a desku těsně před stříkáním zbavíme čerstvě napadaného prachu tím, že ji celou setřeme předloktím, nebo ofoukneme stlačeným vzduchem. Kdo má jelenici může ji použít, hadr použít nejde protože pouští chlupy. Emulzi Positiv 20 nanášíme na vodorovně nebo na mírně šikmo položenou desku sprejem z přiměřené, spíše menší, vzdálenosti. Pokud je v okolí teplo a stříkáme z příliš velké vzdálenosti lak zaschne dříve než dopadne na desku a už se nerozlije. Deska nesmí být zahřátá protože by se lak nerozlil. Nejlépe je pracovat v místnosti s teplotou pod 20°C. Positiv 20 je málo citlivý na žárovkové světlo (světlo neobsahuje modrou složku) takže je možné pracovat za běžného umělého osvětlení. Problematické je ale použití úsporných zářivek, které již značné množství modré části spektra obsahují. Stříkáme na jeden zátah. Pokud se nepodařilo pokrýt emulzí nějaký kousek plochy musíme ho dostříknout ihned. Dodatečné vylepšování moc nefunguje. Špatně nastříknutou vrstvu je lépe umýt a nastříknout znova a lépe. Těsně po nastříknutí vypadá lak na desce "hrozně", ale pokud pracujeme správně dojde za chvilku (1-2 minuty) ke slití vrstvy a vznikne pěkný jednolitý povrch. Pokud ke slití nedojde je třeba stříkat z menší vzdálenosti, snížit teplotu v místnosti a nebo snížit teplotu desky. Celá plocha by měla mít zhruba stejný odstín (tloušťku vrstvy). Stříkáme spíše tenkou vrstvu.

POKRAČOVÁNÍ >>>